Říjen 2007

Ha,Ivan,přichází nepozván!

30. října 2007 v 18:45 | petrath |  [bláboly]
...no,já pozvaná jsem!:D
Ahojte lidi!Tak co,jak bylo o prázkách?:)U mě NUDA!!A to doslova!:(Ostrava je hrozný město!Velký,smradlavý(omlouvám se všem co tam žijou,ale bohužel je to tak),no prostě hrozný!;)
Mám pro vás takový menší oznámení!Jelikož je zítra středa a já dostanu opravený testy z Aj,CH a Fy,tak nejspíš budu mít zaracha na PC!:(Protože z CH mám na 100% pětku,protože jsem nenapsla nic!:DPodělaná chemie!!!:(
Takže kdyby tu nic nepřibilo,tak se prosím nezlobte!:)
Pa vaše petrath

Ah Bille ty jsi tak sexy,že ti musím sáhnout na zadek

24. října 2007 v 17:14 | petrath
Sorry,jsem dneska nějak rozjařená!:D..kampak směřuje Tomův pohled?A ručka?;)

Ach vánice,ta velká vánice,aneb čištění zubů po tmě

24. října 2007 v 17:06 | petrath |  [bláboly]
Hej lidi!:)
Přijde vám divný co tu dělám?:)Ani se nedivím,když jsem psala,že do Ostravy jedu dnes!Ale změna plánu!:)Jelikož je venku sněhu jako v pr...Prachaticích:D,tak jsem se s mámou rozhodli,že pojedem až zítra ráno!;)
No,ale dneska ráno,to bylo vážně úžasný!:DV celém městě vypadl proud a já jsem se oblékala potmě!:DTaky to tak vypadalo!Když jsem pryšla do třídy,tak se začaly všichni smát a já jsem nevěděla proč!:DAž mi kmoška řekla,že mám tričko obráceně a ještě kydlou pastu!:D...no,zkuste si to čistit zuby po tmě!:D
Oki,končím vykecávku!Tak pa,zítra sem nic už nepřidám,protože budu v city Ostrava,takže až v pondělí!;)
A já du úchylčit a přidávat sem něco!:)
Pa petrath

Přichází VELKÉ loučení

23. října 2007 v 17:46 | petrath |  [bláboly]
Ahojte lidi!:)
Chci se s Vámi předběžně rozloučit,protože zítra opět odjíždím do Ostravy(já se zase těch 8 hodin jízdy zblázním)!:(...potom opět jedu do Karviné za bráškou,který tam studuje a možná se zase kouknu do Polska!;)
Bude se mi po Vás stýskat!:(Ještě dneska sem něco asipřidám,ale od zítřka do Pondělí asi nic nečekejte!:(
Tak papa a nebojte,po Ostravě se to tu rozjede!:)
Vaše petrath

Just Fun

22. října 2007 v 17:51 | petrath
Naprosto úžasná montážka,když jsem ji viděla,tak jsem se málem rozbrečela!:DJe úžasná!:)
By:austrianillusion
Zdroj:Twincest.blog.cz

Be my Valentine

21. října 2007 v 20:31 | petrath
Hm,celkem dobrý,nevím,ale mě tyhle kresby nějak nelákají!:)

A kiss is a terrible thing to waste...

21. října 2007 v 20:28 | petrath
Souhlasím!;)

Jen pro milovníky Twincestu!

21. října 2007 v 20:26 | petrath
Nádherné avatary!:)
Zdroj:www.billisek-tokiacci.blog.cz
Luxus!;)

jenom OSM lidí?:'(

21. října 2007 v 20:04 | petrath |  [bláboly]
Ale no tak lidi!:(Vím,že ovoce se neplodí každý den,ale jenom os lidí?:DTak to je vážně brutal!!:D
Ale stejně budu přidávat dál!:D

Klasika-provokace

21. října 2007 v 19:18 | petrath
To je vážně už nudný!:DNe,dělám si srandu,u těhle fotek vždycky moje fantazie zapracuje!:)
Zdroj:Twincest.blog.cz
Ah,to říkám,že už začíná být nudný,měl by už na to jít!No,tak Billí,zvedni trošku nožku!;)
Ten plagát je neuvěřitelně sexy!:DStrašně to tam všem sluš,ale bylo by lepší,kdyby Tom zavrátil trošku hlvu do zadu.To by se Bill určitě tvářil ještě víc sexy!;)

Nově objeveno!♥

21. října 2007 v 19:11 | petrath
Objevila jsem nové twc obrázky,jsou naproso k poslintání!:)

Nazí Kaulitzové

21. října 2007 v 19:05 | petrath
No,teda skoro!:)Opět od skvělé autorky!;)
By Emseviltwin

Kampak se mu asi tak dívá?!;)

20. října 2007 v 21:34 | petrath
No,kam asi!:D

Velmi trapná omuva!:'(

20. října 2007 v 16:12 | petrath |  [bláboly]
Hey Leute!!
Takže,chci se oluvit,že tu včera nic nepřibilo,ale neměla jsem čas!:'(
A taky teď přijde tak tochu trpaná omluva:Chci se omluvit hlavně Ellke(nevím,jestli to píši správně,ona bude vědět),za tu povídku "pojď a něco si přej",je mi to OPRAVDU líto,nejsem v pravidlech nějak skušená a opravdu jsem otm nevěděla!:'(Nechci tu rozebírat co jsem udělala,cítím se vůči ní velmi trapně!:(
Takže se Ti ještě jednou omlouvám a tu povídku jsem smazala!
Pa vaše petrath!

Our Heart

18. října 2007 v 21:46 | petrath
Krásná montážka!;)
Zdroj:Twincest.blog.cz
By AustrianIllusion

Perfect love

18. října 2007 v 21:44 | petrath
dokonalost!:)
Stál jsem v koupelně a neustále přemýšlel, kde se stala chyba. Kdy nastal ten okamžik, ve kterém se všechno změnilo. Nechápal jsem, jak se to mohlo stát. A proč zrovna mě? Díval jsem se na svůj odraz v zrcadle a sledoval nějakou známku, náznak toho, co se se mnou děje. Příčinu toho, proč se teď na něj dívám jinak. Proč nemůžu sedět vedle svého bratra, aniž bych nezatoužil se jej neustále dotýkat. Proč přemýšlím nad tím, jak asi chutnají jeho rty? Jak hebká je jeho pokožka? Jsem nechutnej!
Moc dlouho mi trvalo, než jsem si to vůbec připustil. Tohle se přece nestává. A když už se to stane, tak rozhodně ne mě. Já jsem byl vždycky "normální"! Vždycky se mi líbily holky! Jo, je pravda, že teď už tolik příležitostí není, ale přeorientovat se na kluky? A kdyby jenom na kluky, proč hned zrovna na vlastního bratra? Svěsil jsem hlavu a prsty si promnul oči. Tohle se musí nějak vyřešit. To přece nejde. Brácha by mě zabil, kdyby vyšlo najevo, co cítím, když je blízko mě. Co se se mnou děje, když cítím jeho vůni. Do smrti by se mnou nepromluvil!
Jenže nejhorší na tom všem je, že nevím, jak z toho ven. Jak se toho zbavit. Jak to udělat, abych na něj nemusel neustále myslet. Ach Bože, pomalu mě to začínalo deptat. Kruci! A nejhorší na tom je, že se už nedokážu ovládat. Když se na mě podívá, mám sto chutí jej pohladit po jeho něžné tváři. Když se na mě usměje, chtěl bych cítit jeho rty na svých. Ach Bille, co mi to děláš? Víš vůbec, jak je to těžký, ovládat se?
Odtrhl jsem pohled od svýho obrazu v zrcadle a vyšel z koupelny. Hotelovej pokoj byl jako vždy luxusní. Už ani s ničím jiným nepočítám. Tohle je jediná naše podmínka. Alespoň ubytování musí být na úrovni. Začal jsem se přehrabovat v kufru a přemýšlel, co si vezmu na sebe. Děkoval jsem Bohu, že máme s Billem oddělený pokoje. A pokud možno tak na opačných stranách chodby, protože, jak už jsem před chvílí řekl, nevěřím si. Nedokážu už ani spočítat, kolik hodin jsem proseděl na internetu nad jeho fotkama. Kolikrát už jsem si četl povídky od fanoušků. Tohle byl tak pěknej šok, když jsem zjistil, co se o nás píše na různých webových stránkách. Jsem z toho měl málem infarkt. Ale nebýt těchhle příběhů, dávno bych se na Billa vrhnul. Takhle jsem aspoň mohl nějak ventilovat svoje tužby. Bylo to tak realisticky napsaný, že jsem cítil Billovy doteky na svém těle. Jemné, jako doteky motýlích křídel. Nedovedete si představit, co to se mnou dělá. Na druhou stranu, ale tyhle příběhy ještě umocňují moji touhu. Když vidím některý ty kresby. Naše nahý těla, jak se prohýbají, tisknou k sobě, mám neodbytné nutkání servat z něj šaty a ochutnat každý milimetr jeho těla! Ponořit se do něj, cítit tu horkost! Bože, jen na to pomyslím, už jsem vzrušený!
Když vidím fotomontáže nás dvou, jak se naše rty téměř dotýkají, umírám touhou konečně se do nich ponořit. Ochutnat jeho sexy ústa. Přivádí mě k šílenství - už jen myšlenka na něj! Sakra! Ach Bille, chci tě! Co mám sakra dělat? Nemůžu ho přece svádět! Je to můj bratr! Cítil jsem potřebu jakýmkoliv způsobem vyjádřit svoje tužby. Zbavit se toho tlaku v žaludky kdykoliv jen zahlédnu svého bratra, kdykoli jen ucítím jeho vůni, kdykoliv jen zaslechnu jeho hlas! Vím, co by mi pomohlo, jenže tahle možnost jaksi nepřichází v úvahu. I když byl brácha vždycky ten, kterýmu nadávali do buzerantů, tak právě on má k téhle orientaci setsakramentsky daleko. I když si o sobě nemyslím, že jsem gay, tak na tom asi něco bude. Jinak by se mi Bill přece nelíbil, ne? Já už fakt nevím, co si myslet. Jsem z toho tak zmatenej. Nevím, jak se přes to dostat. Jak zabránit tomu, aby se mi v noci zdálo o nás dvou. Když jsme byli po Vánocích na dovolené, myslel jsem, že to nepřežiju. Byl tak blízko! Spal jen pár metrů ode mě. Na sobě měl jen boxerky a většinou se v noci odkopal. Bylo tam nehorázný vedro. Jenže na mě tenhle pohled působil jako červený šátek na rozzuřenýho býka. Nedokázal jsem myslet na nic jiného, než na jeho ploché břicho, útlé paže….. Většinou to končilo probdělou nocí a podrážděním. No zkuste si strávit dva týdny s objektem vašich tužeb a nesmět se ho ani dotknout! Spotřeboval jsem snad všechnu studenou vodu na ostrově. Potřeboval jsem se dostat z jeho dosahu, uniknout těm zkoumavým očím. Jo, musel by být blbej, kdyby si nevšiml, že se se mnou něco děje. Po pravdě, moc nenápadnej jsem nebyl!
Zhroutil jsem se na postel a chtěl usnout. Alespoň na chvilku nevnímat nic. Jen spát. Přetočil jsem se na břicho a zavřel oči. Vydechl jsem úlevou a zavrtal se hlouběji do pokrývek.
****
Probudilo mě skučení větru. Venku se snad čerti ženili. Vichr lomcoval s okenními tabulemi a temnou oblohu rozčísl mohutný blesk. Vzápětí za ním se ozval ohlušující hrom. Sakra! Okamžitě jsem vystřelil z postele a s kartou od svýho pokoje vyšel na chodbu. Jediný, co Bill nesnáší ještě víc než žraloky a jinou havět, jsou bouřky. Má panickou hrůzu z vichřice. Nevím proč, ale když jen trochu foukne, jako by zkameněl. Není schopný pohybu, jako by ho strach přimrazil k zemi. Věděl jsem, že teď mě potřebuje.
Vešel jsem k němu do pokoje a podíval se na postel. Byl stočený do klubíčka a viditelně se třásl. Zavřel jsem za sebou dveře a došel k posteli.
"Neboj, už jsem tady. Nic se ti nestane." Zašeptal jsem, lehl si k němu na postel a sevřel ho v náručí. Tiskl jsem k sobě tu třesoucí se bytost. Jemně jsem jej hladil po zádech a šeptal mu do ucha uklidňující slova. Byla mi celkem zima, ale kašlal jsem na to. Jakmile mě Bill zpozoroval, přitiskl se ke mně. Měl ledové ruce, sevřené v pěst a pevně stisknutá víčka, aby neviděl jasné světlo, které každou chvíli osvětlilo celý pokoj.
"Ššššš, bráško, jsem tu s tebou. To bude dobrý, neboj." Hladil jsem ho po vlasech a vdechoval jeho vůni. Moje tělo začínalo reagovat na jeho blízkost. "Sakra! Teď ne!" pomyslel jsem si a trošku se od něj odtáhl. Jenže Bill se mě držel jako klíště. Je přece přikrytej peřinou, tak to neucítí. Doufám!
Poryvy větru se začaly ještě zesilovat. Bill začal zrychleně dýchat. Nevěděl jsem, jak ho uklidnit.
"Tome, říkej něco, ať to neslyším, prosím!" vyrazil ze sebe a podíval se na mě s prosbou v očích.
"Ale co mám říkat?"
"To je jedno, třeba mi něco vykládej, co tě napadne." V očích se mu zračily šílené záblesky. Bože, co dokáže s jedním člověkem udělat trochu prudší bouřka!
"Dobře, tak ti povykládám, co jsem nedávno četl." Kousl jsem se do rtu a přemýšlel, jestli dělám dobře. Mám, nemám?
"Byli jednou dva kluci. Byli to moc dobří kamarádi, znali se tak dobře, jak to jen šlo. Kamarádství je pojilo snad už od narození. Všechno vždycky prožívali spolu, jeden si bez druhého nedokázal svůj život představit. Řešili spolu svoje první lásky, problémy, hádky. Jednoho dne si ale jeden z nich uvědomil, že už svýho kamaráda nebere jen jako kamaráda. Byl z toho v šoku. Nedokázal pochopit, co se stalo. Proč už to není tak jako dřív. Proč ho jeho kamarád…" nedokázal jsem to slovo dostat přes rty.
"Co? Proč ho jeho kamarád…co?" zeptal se Bill a zavrtal se nosem hlouběji do pokrývky. Podíval jsem se na něj. Měl zavřené oči a dlaně položené na mém hrudníku. Cítil jsem jemné šimrání v podbřišku. Nadechl jsem se a pokračoval. Měl jsem tušení, že tohle nedopadne dobře.
"Proč ho jeho kamarád najednou tak vzrušuje. Když se podíval na jeho obličej, tajil se mu dech nad tou nádherou. Když slyšel jeho hlas, připadalo mu, jako by k němu z hůry promlouvali andělé. Když pozoroval jeho postavu, jeho pohyby, připadal mu tak kouzelný, tak tajemný, tak neskonale vzrušující. Nemohl už dál, nevěděl, jak se s tím vyrovnat. Doufal, že to přejde, že to časem zmizí, že to bude jako dřív. Jenže nic nezmizelo. Ba co víc, bylo to ještě horší. Už nedokázal myslet na nic jiného, než na jeho hebké rty, na jeho překrásné oči, na dotek jeho dlaně na hrudi." Zděšeně jsem zmlknul. Ani jsem si neuvědomil, co říkám. Bál jsem se podívat na bratra. Děsil jsem se toho, co uvidím vepsáno v jeho tváři.
"Pokračuj." Zašeptal Bill a já se na něj překvapeně podíval. Hlavu jemně opíral o moje rameno a na tváři mu pohrával lehký úsměv. Dokonale mě vyvedl z míry. Že by si nevšiml, co jsem právě řekl? Nebo si to spojil dohromady a nevadí mu to? Nevím, co si mám myslet! Opět jsem se nadechl a pokračoval:
"Toužil dotýkat se svého kamaráda. Toužil líbat jeho rty. Tak strašně moc toužil hladit jeho tělo. Moc dobře ale věděl, že nesmí. Nemůže uskutečnit svoje tužby. Jeho kamarád by jej odmítl. Zavrhl by jej. Už nikdy by s ním nepromluvil. Byl zoufalý. Jeho tělo trhala na kousky silná touha a jeho mysl byla zaseknutá strachem. Nedokázal se na to dívat s čistou hlavou. Byl v tom až po uši." Se zatajeným dechem jsem sledoval Billovu reakci.
"A proč ten kamarád něco neudělá? Proč mu to nezkusí říct? Třeba ho má taky….." zašeptal Bill a upřel na mě svůj pohled.
"Taky…co?" špitl jsem bez dechu. Pomalu se o mě pokoušely mdloby.
"….rád." řekl Bill bez dechu a přivřel víčka. Vypadal jako anděl. Jako nadpozemská bytost. Potřeba dotknout se jeho rtů těmi svými mi svírala útroby. Pomaličku jsem se k němu začal sklánět. Neustále jsem očima pozoroval jeho rty. Lehce je pootevřel a vydechl. Špičkou jazyka si je navlhčil a já slabě zasténal. Zrušil jsem tu vzdálenost a hladově jej políbil. Jako bych explodoval. Před očima jsem měl tisíce hvězdiček. Chutnal jako svěží pramen vody. Jako nejsladší jahody. Jako čokoláda. Jemně jsem mu ovinul paži kolem ramen a přitáhl ho blíž k sobě. Bill se ode mě odtáhl a vzdychl. Tenhle jediný zvuk mi v uších zněl jako rajská hudba. Miluju ho. Tak moc! A teď jsem poznal, že nejsem sám. Nejistota byla rázem pryč. Všechno bylo tak jasné, tak přirozené, tak správné! Vždycky jsme byli jeden, ale teď už je to po všech stránkách. Největší dokonalost, která existuje - Já a můj bratr, moje láska…Bill.

Napsala: Dania

Na růžích ustláno

18. října 2007 v 21:26 | petrath
No,já jsem romantička jako BEJK (:D),takže tyhle povídky úplně zbožňuju!:)
,, Tom postrádá jakýkoliv cit pro romantiku. Je vyloženě neromantický typ!"
Bill na dotěrnou otázku o sladkém cítění Toma , odpověděl po svém - s úsměvem a hlavně pravdivě.
Tom mírně zčervenal. Možná mu to i lichotilo, že jej bratr zná tak dobře, ale co by ho ještě víc potěšilo, tak jedině vyznání lásky…
,, A co by si nám mohl na svého bratra prozradit ty, Tome?" padla otázka. Tom pohodil hlavou. Zadíval se směrem, kde tušil Billa. Zhluboka se nadechl. Co říct, neprozradit se, a zároveň bratrovi otevřít oči?
,, Myslím, že je hodně kreativní a je hlavně nejdůležitější člověk v mém životě, mám ho moc rád," vyžblebtl Tom na jeden výdech.
Bill vzdal bodající, pichlavý pohled jako první. Topil se a snažil v jeho očích číst, snad jediný kousíček, malinký ždibeček lásky objevit…
Navenek se tvářil normálně, ale uvnitř byl učinění vulkán. Tušil správně?
Rozhovor skončil. Celé osazenstvo Tokio hotel se tísnilo v přetopeném autě. Celé, až na Billa. On totiž opět nestíhal. Zdržel se v šatně. S kabelou přes rameno naskočil do auta až o celých patnáct minut později. Přisedl si vedle Toma a maximálně se na něj namáčkl. Tomovi se příjemně zhoupnul žaludek. Nenáviděl tyhle malá auta, ale momentálně nic jiného nezbývalo. Bohužel, jejich bezpečná, tmavá dodávka byla na novém laku, takže pokud nechtěli jít tu dálku do hotelu pěšky, museli se spokojit alespoň s tímhle.
Bill se přisunul k bráškovi až na doraz, dobrých deset centimetrů od dveří. Tom tiše zaskučel. Vnímal jenom bratrův parfém.
Květiny!
Tom okamžitě procitl ze snění. Úplně zapomněl na svůj ,, romantický plán." Byl přehnaně odvážný, skoro nereálný a především - z lásky!
Toma napadl teprve před chvílí - čekal na Billa a kluci se mu vysmívali, že je ,, neromantik a poleno".
Dnes tedy čekala Toma velká noc dokazování, že to tak rozhodně není. Rozhodl se to uskutečnit a konečně Billovi svěřit svoje city. Netradičním způsobem, poblázněného, zamilovaného mladého človíčka…
Plán měl dva reálné konce -vášnivý vztah nebo definitivní ztracení brášky. Tom se rozhodl nejenom dokázat, že umí i milovat, ale hlavně že se zamiloval do Billa...
Vytáhl z kapsy mobil a vizitku místního květinářství, kterou si zaopatřil ve studiu. Nenápadně pokukoval po Billovi. Bratr si nesmí ničeho všimnout. Bill se naštěstí díval z okýnka.
Tom smolil SMS objednávku. Čím víc nad tím přemýšlel, tím se to zdálo horší a horší…
,, Komu to píšeš?" ozval se mu medový hlásek těsně u ucha. Bill Tomovi nahlížel přes rameno. Tom rychle odeslal zprávu a schoval mobil do kapsy. ,, Nikomu!" zahučel prudčeji než měl v úmyslu.
,, Promiň," zamumlal Bill. Víc se neptal.
Tom neměl na nic náladu. Sžíral se svým plánem , vymýšlel podrobnosti. Pozoroval spícího Georga a podupával nervózně nohou. Bude potřebovat na zrealizování ještě někoho třetího..
,, Tome?" Bill bratra opatrně pohladil po ruce. Měl bezelstnou povahu, nerozpoznal, kdy by měl raději mlčet. Problém byl v tom, že Bill měl potřebu mluvit pořád…
Tom se s trhnutím otočil a hypnotizoval Billovu ruku na svém rameni. Nikdy mu to nepřišlo tak strašně dráždící jako teď. I když ze strany Billa to bylo normální gesto - jako součást povznesení vážnosti toho, co chce říct.
,, To jak si o mě řekl, to bylo hrozně hezký," usmál se Bill a upřeně si Toma prohlížel. ,, Ty pro mě taky moc znamenáš…" zašeptal, aby neprobudil chrápajícího Georga, jemuž se chichotající Gustav pokoušel zacpat nos. Tom zrudnul a sklouzl pohledem na přední sklo.
,, Tome, co kdybychom si dnes vzali společný pokoj? Mohli bychom si taky o něčem popovídat. Už to je tak dávno, co jsme neblbli…" Bill si byl skoro jist kladnou odpovědí. Tomovi se zježily všechny vlasy. Na květinkový plán potřeboval , samostatné pokoje pro opravdový efekt.
,, Bille, nezlob se , ale já bych chtěl dneska brzo spát, jsem strašně utahaný…"
Bill svěsil hlavu a konečně oddělal ruku z Tomových ramen. ,, Tak dobře," zklamaně protáhl. Tom na jednu vteřinu naprosto upustil od svého plánu, ale opravdu jenom na zlomek sekundy. Co začal, musel dokončit. Za pokus to stálo.
Bill byl tak krásný z profilu, ale smutný, smutný jako černý andílek.
,, Bille, já…" zkusil to Tom. Bill se na něj zpomaleně otočil. Duchem pravděpodobně úplně mimo. Toma zamrazilo. Opravdu měl jeho bráška v očích takovou zlomenost a strašné zklamání? Snad i slzy se tam místy třepotaly.
,, To je dobrý Tome, neomlouvej se!" mávnul Bill rukou a dál se věnoval čučení skrz sklo.
Bolelo jej to a hodně. Rozhodl se však zatnout zuby a přenést se přes ten strašný fakt, že bratr se mu vzdaluje čím dál víc. Utrhává se na něj zničehonic a odmítá ho pustit si jej k sobě...
Na hotel dorazili kolem sedmé večerní. Už se stmívalo, a než se kluci dostali do haly, aby si převzali klíčky od pokojů, Georg viditelně dobře naložen, stihl do Billa třikrát strčit a podrazit mu nohy. Bill kamarádovi vrátil pořádný štulec. S jekotem pobíhali kolem Toma. Bill se za bratra snažil schovat. Tom by kdykoliv jindy přešel na Billovu stranu a společně by Georga zpacifikovali, ale dnes ne. Dnes neměl náladu, takže Billa od sebe odstrčil a Georga seřval, že se ,, chová jako malej" … Oba uličníci se mu vysmáli, přesto Bill Tomovi věnoval jeden ze svých okatých, vyčítavých pohledů…
,, Pane Kaulitz!" zvolala za nimi recepční. Obě dvojčata se svorně jako jeden muž otočila. Slečna se však usmála na Toma a ukázala prstem: ,, Máte tu čerstvou zásilku!"
Tom nadšeně poskočil a zapištěl radostí. Rozběhl se k pultku. Bill stál kousek vedle výtahových dveří jako přikovaný. Lomcovala jím zvědavost.
Tom dvěma klikyháky načmáral recepční podpis na formulář převzetí a přes rameno houknul na kluky: ,, Jeďte bez mě, já hned přijdu!"
Bill ještě notnou chvíli stepoval na místě s kabelou přes rameno a kufrem mezi nohama. Až když ho Gustav vzal za paži a dotáhl do výtahu, probral se. Nechápal to. Tom znal moc dobře bratrovu zvědavost, tak proč najednou dělá takové tajnosti?
Recepční luskla na poslíčka, ten zpoza pultu vydoloval neuvěřitelně velkou a objemnou krabici s nápisem ,, Flora - Voňavá zásilka až do domu." Malý chlapík střední výšky se za ní skoro schoval.
Tom bleskově nacvakal další SMS: ,, Odlákej Billa z jeho pokoje a nechej tam jeho klíč. Potom ti to vysvětlím." Odeslal zprávu rekordně rychle. Víc si s tím hlavu nelámal. Znal Gustava - V dobré víře, že Tom chystá na bratra nějaký prostopášný žertík, udělá cokoliv.
S poslíkem a voňavou krabicí nastoupil Tom do výtahu. Celou cestu brebentil
,, To máte pro nějakou slečnu, že?" vyzvídal poslík a třepal s krabicí. ,, Kufry Vám přinesu za chvíli, ano?"
Výtah se známým cinknutím zastavil. Tom od chlapíka převzal krabici, krátce se rozloučil a vkročil z výtahových dveří na chodbu.
Našel správný Billův pokoj. Krásné číslo 384. Takhle vysoké dlouho neměl ani jeden z nich. Ramenem se opřel o kliku. S potěšením zjistil, že je opravdu otevřeno. Gustav nezklamal.
Tom měl chuť si zpívat a také to udělal. Jak tornádo vletěl do pokoje. Odhodil batoh do kouta a dezorientovaně se otáčel s krabicí v náručí na místě. Špičkové apartmá laděné do secesního stylu. Proutěná sedačka a křesílka z bambusových vláken. Ornamentované obrazy. V pokoji převládala hráškově zelená barva - Tohle se Tomovi akorát perfektně hodilo. Proletěl všechny místnosti až našel ložnici. Odhodil krabici na postel, sundal si mikinu a klekl na polštář. Ruce se mu třásly nedočkavostí, když z krabice rval provazy.
Odhodil víko a zatleskal. Tohle bylo přesně ono. Ponořil do krabice ruce po lokty a zase je vymrštil nad hlavu. Desítky drobných okvětních lístků rudých a bílých růží se mu snášely na tělo. Líně a lehounce jako vánek. Tom skákal po posteli a chytal ten květinový déšť…
O-o
Bill se u Gustava na pokoji zdržel celou hodinu. Přizvali si totiž Georga . Nad lahví bílého vína a pytlíkem brambůrků hovorovali nad zítřejším koncertem. Bill svůj žal a pochybnosti topil ve sklenici s ledem. Snesl opravdu hodně. Sice mu tváře lehce zrůžověly a pohledem občas těkal mimo přítomnou dimenzi, ale byl opravdu střízlivý. Když se po té zmíněné hodině konečně zvedl, pro jistotu se podržel stolu, i když s rovnováhou neměl žádný problém.
,, Co je s Tomem, nevíte?"
Georg si nacpal do pusy další hrst brambůrků a prolil je vínem: ,, Nevím, je divný, že se nás tak straní, nechceš se za ním jít podívat?"
Bill kývnul. Za mocného pohekávání a smíchu opustil pokoj. Gustav ho totiž celou cestu ke dveřím lechtal.
Bill se vypoklonkoval na chodbu, Gustava obdařil zdviženým horním rtem: ,, Pche," pohrozil mu drobnou pěstičkou a zamířil k bratrově pokoji.
Klepal, bušil, dokonce i kopl do dveří, bratr ne a ne otevřít. Bill to vzdal. Rozhodl se stavit u sebe v pokoji a alespoň se odlíčit. Oči ho štípaly a pálily od toho, jak si je z ospalosti stále otíral…
Opřel se o dveře a doslova se vkutálel dovnitř. Ležel na zemi a snažil se vymotat na nohy. Podařilo se mu to po pátém pokusu. Zavřel za sebou dveře, rozsvítil a vykřikl už podruhé, za poslední minutu…
On si snad spletl pokoj?
Vyletěl na chodbu a mžoural na cedulku - opravdu to byl pokoj 384 !
Váhavě pootevřel dveře a strčil střapatou hřívu dovnitř. Jenom zpola. Tohle snad bylo pro něj? Od koho?
Sebral odvahu, tiše se vřítil dovnitř a rozhlížel se pokojem. Všude, naprosto všude byly kupičky okvětních lístků růží - na policích, na záclonách, na stolku, po koberci, na plazmové televizi…
Bill se otáčel na místě a mohl na tom oči nechat. Kdo? Nějaká fanynka? Každopádně silně romanticky založená. Odložil na pohovku ,obsypanou květy, mikinu a jenom v tričku se šel porozhlédnout svým květinovým ubytováním. Prodíral se rudými lístky a užasle si tu krásu nabíral do hrstí a s každým krokem si přivoněl…
Došel do ložnice a málem klesl na zem - Postel byla oproti pohovce něco úžasného…
Bill jako ve snách přišel k posteli, jenž pokrývala silná vrstva rudých plátků. Tak slibně voněla a uprostřed , v místech kde Bill jenom mohl tušit polštář, byla položena růže…
Růže bílá jako lilie a andělsky nevinná. Bill ji bázlivě ukryl v dlani. Rozhlédl se pokojem. Od postele vedlo něco jako květinová cestička. Neváhal dvakrát a vydal se po ní. Kam, nebo spíš ke komu jej zavede?
Našlapoval tiše podél úzké chodbičky, vedoucí přes kuchyň k druhému vchodu do hlavního pokoje. Drtil růži mezi prsty a viditelně se třásl.
Kdyby tam tak na konci byl on…
Ano, seděl tam…
Na pohovce, obklopen závojem rudých poupat růží, se zavřenýma očima hladil poupě bílé růže, stejné jakou měl v rukou Bill. Objednal je speciálně, byly to růže dvojčata.
Uslyšel kroky, otevřel oči a spatřil Billa.
Bill stál ve dveřích, málem se mu při tom co spatřil , podlomila kolena.
Tak moc si to přál, tak moc o tom snil a on je ten sen možná skutečnost. . .
Obě dvojčata stála pár kroků od sebe. Tiše na sebe hleděla a vpíjela se do očí toho druhého chlapce.
Jako první to zkusil Tom. Pozvedl svojí růži k ústům a na bílý květ vtiskl letmý polibek. Tak něžný a jemný, že se Bill zachvěl. Cítil jej na své tváři…
Jednal stejně.
Tom okouzleně sledoval, když se Bill odvážil udělat krok blíž. Bál se, moc se bál, že když přijde k Tomovi těsně na dosah, probudí se snad…
S každým malým krůčkem, který Bill udělal, Tom přivoněl k růži…
Bill zdolal poslední krok. Sklonil hlavu, Tom jí naopak pozvedl. Opět si hleděli do očí a snažili se v nich číst…
,, To…To je pro mě?" vykoktal Bill. Právě dostával do tváří stejnou nachovou barvu, jako měly poupata na pohovce.
Tom kývnul.
,, A…Od tebe?" Bill zčervenal ještě víc.
Tom znovu přitakal.
Bill už nevěděl kam s očima, Tom jej nechtěl nijak vyplašit. Stáli a dívali se na sebe, až Bill neodolal. Klekl si před bratra a svoji růži položil Tomovi na kolena. Z rukou mu jemně vzal tu jeho bílou. Vyměnil je. Tom se konečně vzpamatoval.
Byl to snad souhlas?
Nepřemýšlel…
Opatrně se zvedl, nechal květinu volně sklouznout na koberec. Bill stále klečel na zemi a snivě k Tomovi upíral pohled. Tom se sehnul a vzal jeho ruku do své rozpálené dlaně. Musel riskovat…
Pomohl Billovi na nohy. Držel bratra a mlčky jej vedl napříč pokojem. Bill Toma slepě následoval, utápěl se v rozpacích i ve štěstí zároveň.
Došli do ložnice, obsypané květy. Tom se naposledy podíval bratrovi do očí. Viděl ten strašný náznak lásky a zamilovanosti, zamilovanosti k němu, odhodil zábrany. Bill taktéž. Natáhl k bratrovi ruce a nechal se obejmout. Bylo to fantastické. V každém kousku těla cítil to nádherné mravenčení a vůně růží z Tomových vlasů mu dokonale pletla mysl…
Tom mu sklouzl dlaněmi na zadeček a jemně Billa nadzvedl. Vybízel ho a Bill na to přistoupil. Stále nemluvili, ani když Tom bratra něžně pokládal na postel do květinového lože a lehal si vedle něj. Bill toužebně zavřel oči, vzápětí je znovu otevřel. Tom se nad ním skláněl a jedním okvětním lístkem ho šimral na nose. Usmíval se, usmíval se jako rozkvetlá růže na hřejivé slunce…
,, Představoval sis větší romantiku?" zašeptal Billovi do vlasů a rty se jemně otřel o jeho bleďounké líce, které nepřirozeně kontrastovaly s rudou barvou všude okolo. ,, Miluji tě, víš to?" Znovu se od bratra odtáhl a lístek vyměnil za prst. Přejížděl jím Billovi po rtech, jako v očarování mu na ně kreslil vyznání lásky. Bill tiše vydechl a zadíval se Tomovi do očí: ,, Já tebe taky, Tome. Já tebe taky…" utvrdil se. Zašeptal to. Měl co dělat, aby se snad nerozplakal a nerozkřičel štěstím zároveň.
,, Ale víš co je maximální romantika?" nevinně zamrkal. Tom ho pohladil celou dlaní po čele: ,, Copak?"
,, Tohle…" řekl Bill, zvedl hlavu z polštáře a konečně ochutnal bratrovy rty.
Tom mu prsty čechral uhlové vlasy, v nichž se jako hvězdy na nebi třpytily plátky rudých růží…
=_= napsala Syhrael =_=

Hey lidi,na něco zapomínáte!:(

18. října 2007 v 20:53 | petrath |  [bláboly]
Ahojte všeci!!
Vím,že jsem s tím otravná,ale vážně na anketa je DŮLEŽITÁ,protože jinak bych nevěděla jestli to sem dát,nebo ne!!!:(
Takže i když sem příjdete jen na "skok",tak prosím hlasujte v tý anketě Tom+Gustav!:)
Díky moc!:)
Vaše petrath!

Zákulisí 2.(konec)

17. října 2007 v 19:53 | petrath
Další dílek super povídky,autora neznám,ale asi ty nej!:)
Ps.:Připomínám tu ANKETU slashe T+g,moc mi natom záleží!;)
Dál Bill neřekl nic, otočil hlavu zpět dopředu a s neutrálním výrazem pozoroval jak se trochu zaskočená brunetka obléká. Takový průběh rozhodně nečekala, natož aby tušila že ji po celou dobu bude provázet bedlivý dozor v podobě Billa. Cítila se rozpačitě a nejistě jezdila pohledem z jednoho na druhého. Tom se k ničemu neměl, seděl na pohovce jako přibitý, oči do země a zřejmě se vůbec nehodlal své partnerce dále věnovat. Situaci za něj vyřešil Bill, který najednou překypoval aktivitou, ochotně se zvedl a pomalou chůzí zamířil k zamčeným dveřím. Během vteřiny pod jeho prsty cvaknul zámek a on se vyčkávavě postavil na stranu. Děvče dobře pochopilo, že její úloha právě skončila a je nejvyšší čas tuhle společnost opustit. Vlastně se jí značně ulevilo, Billovy zlostné pohledy by už nedokázala snášet ani chvilku, evidentně v ní viděl konkurenci, což jí přišlo samozřejmě nenormální. Bez rozloučení se vytratila z místnosti, zatímco ji Bill málem přirazil ve dveřích, jak chvatně se je pokoušel znovu zavřít.
Tom konečně zvednul hlavu. "Trpěl jsi při tom moc?" Bratr se na něj pousmál, přestože jej ještě pořád nepřešel počáteční vztek. "Ustál jsem to, ale rozhodně nemám chuť si podobné divadélko zopakovat". Tom mu věnoval jeden ze svých nejsladších pohledů. "A na co máš teda chuť?" Bill pozvednul obočí. "Nemusíš se snažit, nezlobím se". Lhal, zlobil se dost a neměl tu správnou náladu na to, aby s bratrem vedl tyhle řeči, které se mu jindy tolik líbily. Věděl, že Tom má pocit viny. Posmutněle se znovu posadil, než vyjedou, musí se trochu uklidnit, nechtěl aby si ostatní všimli, že měli nějakou neshodu. Tom se nenápadně přiblížil, přesně na takovou správnou vzdálenost, aby měl bratra na dosah. Jemně mu přiložil ruku na koleno. Čekal, že ho nechá aby pokračoval, ale Bill se prudce odtáhl. "Nech mě". "Chci ti to jen vynahradit" špitnul Tom trochu dotčeně. "Na to jsi měl myslet dřív!" odsekl Bill a pokoušel se zastavit bratrovo snažení dostat se mu pod tričko. Nakonec se mu podařilo Tomovy ruce přece jen odstrčit, ale na břiše mu po nich zůstaly drobné zarudlé škrábance, po bratrových nehtech. Tom bezmocně vzdychnul. "Tak aspoň polibek. Jen jeden, Bille, na usmířenou, prosím". Bill zaváhal. Samotného jej rozčilovalo, že se nikdy nedokáže na Toma dlouho zlobit a teď to pro něj bylo ještě o něco těžší, když viděl jeho utrápený omluvný výraz. Cítil jak pod dohledem těch jeho tmavých očí taje, ať se tomu bránil jak chtěl, ať se v duchu přesvědčoval, že by mu to neměl za žádnou cenu dovolit. Téměř neznatelně přikývnul bratrovým směrem. "Jen jeden, rozumíš?" uvědomil si, že jeho hlas zní příliš nepřesvědčivě. Tom se k němu opatrně nahnul, ruce pro jistotu nechal volně podél těla a jen mírně naklonil hlavu, aby se lépe dostal k jeho ústům. Zlehka na ně přitisknul ty své, bylo to sotva znatelné, jen takový letmý dotek. Na okamžik přestal a podíval se na bratra. Chtěl se ujistit že jej jeho oči vybízejí k dalšímu. Znovu se přivinul k těm horkým, heboučkým rtům a tentokrát jim věnoval mnohem více času. Něžně je opisoval jazykem, svíral mezi svými vlastními rty nebo je jemně bral mezi zuby a tiskl, dokud nebyly sytě červené. Teprve potom zajel Billovi pravou rukou do vlasů, zaklonil jeho hlavu tak jak bylo třeba a přisunul jej k sobě tak blízko, jak jen to bylo možné. Poslouchal, jak těžce oddechuje a jen co trošku víc nevědomky rozevřel ústa, využil příležitosti a zaplnil je svým jazykem. Bill jej téměř nedočkavě propletl s tím svým, věděl, že teď už je pozdě hrát si na uraženého, po tom jak hluboce se vpíjel do Tomových úst by to nemělo ten nejlepší efekt. Pevně jej objal kolem krku a beze slova jej vpouštěl tak hluboko jak jen si bratr přál. Postupně mu začal pokrývat polibky kůži na krku, vzrušivě ji mnul a snažil jazykem co nejsilněji dráždit místa, o kterých věděl, že jsou pro Toma maximálně citlivá a reagují na sebemenší projev laskání. Dlaní přejížděl po jeho chvějící, se hrudi, zbrkle nahmatal zapínání a netrpělivě se přisál na nahou kůži plochého břicha. Zkoumal ji měkkými polštářky svých rtů, které byly příjemně vlhké, zapojil i horlivé ruce, jimiž třel bratrovy bradavky, které pod bříšky jeho prstů okamžitě tuhly. Tom se už nedokázal držet zpátky, vzdychal nahlas a až bolestivě zajížděl bratrovi do vlasů aby si jej přidržoval co nejvíc u sebe. Několika pohyby si Billa vysadil na svůj klín a okamžitě přiložil ruce na jeho stehna v obepnutých kalhotách. Tvrdě přejížděl po celé jejich délce až na jeho zadek, na němž chvíli setrval svými dlaněmi, jakoby se nemohl odtrhnout. Hladil bratra po útlém pase a vychutnával si doteky na jemnou kůži jeho boků, z nichž se mu snažil strhnout džíny. Bill jej zastavil. "Počkej, já to udělám". Pousmál naposledy mu vnikl horkým jazykem do úst a kleknul si na podlahu. Tvrdá zem jej tlačila do kolen, ale snažil se na to vůbec nemyslet, jediné co jej teď doopravdy zajímalo byl Tom. Nic kolem sebe nevnímal, jen Tomovy něžné ruce jak jej hladí po holých ramenou a jeho zastřený hlas, jak do ticha místnosti slastně sténá. "Vždyť si to dnes ani nezasloužím" upozornil ztěžka Billa, který se právě dobýval za okraj jeho kalhot. Bratr se pousmál. "Musím si tě přece nějak udržet". Jen co dořekl, protáhl drobnou ruku pod jeho prádlem, takže Tomovi nezbývalo, než se opřít a zavřít touhou zastřené oči. Bill se mu věnoval jak nejlíp dovedl, plně se soustředil na každý pohyb, který udělal svými rty a snažil se jimi postupovat v takovém rytmu, který byl pro bratra nejpříjemnější. Poznal to z jeho vzdechů. Nepotřeboval slyšet ani slovo a přesto dokonale věděl kdy má zrychlit a kdy naopak své tempo zmírnit. Tomem začal procházet povědomí třas, což byla jasná známka toho, že jeho vzrušení dosahuje maxima. Bill mu ještě o malinko víc rozevřel kolena, aby mohl volnou rukou hladit jeho stehna, což na Toma působilo jako elektrický výboj. Bill věděl, že je téměř u vrcholu, proto své laskání znatelně zrychlil a brzy poznal, že postupoval správně. Bratr zaryl nehty do hrubé látky a samovolně si skousnul ret. Bill se konečně napřímil, zvedalo se mu těžce, měl nepříjemně strnulé nohy. Chytil se Tomovy ruky, kterou mu ihned podal a s jeho pomocí se postavil. Při pohledu na hodiny se upřímně zděsil, tím pádem nemohl nechat bratra ani chvilku odpočívat. Měli nejvyšší čas, už takhle jim bylo jasné, že je budou ostatní postrádat. Ještě než vyšli ze dveří se Bill otočil na bratra, který kráčel těsně za ním. "Takhle podle tebe vypadá JEDEN POLIBEK?"…..

Slashe Tom+Gustav(je to na Vás)

17. října 2007 v 18:56 | petrath |  [bláboly]
Hey Leute!
Mám tu pro Vás takovou menší trapnou otázečku a anketu!;)
Viděla jsem asi dvě videa jak Gustav lehtá Toma ,a lidi,mě to přišlo neuvěřitelně SEXY!(Ano je to tak:D)...samozřejmě nic nemá na Bill+Tom,ale když jsem o tom tak trochu uvažovala,mohla bych založit rubriku"povídky FF(Tom+Gustav)",ne?!:)Takže kdo by mi chtěl poslat povídku,tak na e-mail,nebo icq!(viz.kontakty)!;)
Jednu,nebo i víc povídek napíšu sama,ale záleží jenom na Vás,jak se to bude rozvíjet dál!!Takže pište komenty a hlavně HLASUJTE!!:)
pa Vaše úchylná petrath!